Náš život se psy začal jeden podvečer, když jsme si náhodou všimli inzerátu prodávajícího králičího jezevčíka bez PP, odběr asi za měsíc. Ten den jsme byli okamžitě rozhodnuti – ano, budeme mít fenečku králíčka jezevčíka. Ten měsíc čekání byl dlouhý. Konečně nastal den D a 22.7.1991 jsme si jeli – jak jinak než celá rodina – do Prahy pro malinkatou chlupatou hromádku ….
A pomalu jsme začali zjišťovat jaké plemeno jezevčík vlastně je ……………….. bylo to naše nejmilejší zlatíčko . Měla ráda naší „smečku“ stále pohromadě, na vycházkách v lese jí hrozně vadilo, že „chodíme roztroušeně“ a neustále nás naháněla „do stáda“ . Při vycházkách po sídlišti chodila s nechutí, ale jen co jsme vyšli na polní cestu :-). Dokonce s námi absolvovala i 24 km túru na pramen Labe ( po kamenech samozřejmě v náručí ) A jak se pomalu blížilo její stáří, tak jsme věděli, že náš život bude spojen vždy se psy. A začali jsme se rozhlížet po nějakém pejsku, pardon fence, s PP. Chtěli jsme zkusit nějakou výstavu a zkoušku . Ale to už je jiné povídání – DINGERY ………….
Když se vrátím zpátky k naší Peggy, tak nemohla “rozdýchat” naší mladou Dingynu a trvalo to dlouhých 14 dní než jí vzala na milost . A najednou se stala změna, Peggy omládla – ne že doslova dováděla se štěňátkem, to ne – stala se z nich prima dvojka.
Dožila se i Dingyních tří štěňátek “Áček”, ukázala se jako správná “teta”, poté v roce 2003 pomohla odchovat i “Béčka” 🙂
Peggynka nám umřela nečekaně ( ačkoliv dva roky předtím měla problémy se zády a plotýnkami ) 27.12. 2003 – ráno se již neprobudila ….. naučila nás i děti žít v souladu se psy, byla prostě naše první …….
