Naše nová fenečka 🙂
Když jsme si přivezli Kejsy z Raholin – hladkosrstou standardní fenku, zjistili jsme, jaká časová úleva je to když se nám (z vycházky, z lesa, polí ) vrátí hlaďák. Žádné česání, žádné vymotávání osin, kuliček ze srsti. Nanejvýš se „umyje podvozek“. Tím vůbec nechci napsat, že jsme zavrhli dlouhány, jen vidím rozdíl starání se o srst. Pro změnu je to zase větší nápor na nervy, pokud je na volno: 800-1300 metrů od nohy – žádná délka 
Jednou jsem hlídala Markétě Chodilové ( když byli s Milanem na honu) její mladičkou fenečku Mercy a ty její oči, to je krása, do těch jsem se prostě zamilovala. A tak jsme si počkali na vrh „O“ Z Raholin.
V červnu jsme si přivezli Otylku, domácím jménem Ávu – Avatarku. Hned se rozkoukala a zapadla do smečky hlaďáků, která má tedy nyní početně dva kousky ( které vydají minimálně za šest) a smečka dlouhánů jen nevěřícně koukala, co že to zase panička s páníčkem přivezli. A natrvalo????? 😀
